Historie háčkování

7. srpna 2012 v 10:56 | Jani |  O háčkování

O původu této jednoduché techniky neexistují žádné spolehlivé údaje. Je ovšem pravděpodobné, že háčkování vznikalo spolu s pletením. Někteří tvrdí, že je vynalezli pastýři, kteří používali zmenšenou verzi své hole k výrobě houní z ovčí vlny. Jiní se domnívají, že pochází od námořníků, kteří byli zvyklí pracovat s provazy a splétat z nich sítě. Víme, že háčkovat uměly ženy již v době bronzové, neboť se z této epochy zachoval zbytek háčkované síťky na vlasy, nalezené archeology ve vykopaných hrobech. Stejně, jako je tomu u ostatních výrobků z vláken, háčkované výrobky se rychle rozpadají, a tak nejstarší celé dochované práce pocházejí až z 19. století. Tyto exempláře se podobají síťované krajce a byly pravděpodobně pokusem ji napodobit za použití rychlejšího a levnějšího způsobu práce.

Je rovněž možné, že se háčkování vyvinulo z tzv. bubínkového vyšívání. Při něm se používal jemný háček, kterým se protahovala příze tkaninou napnutou na dřevěné obruči. Vznikal tak steh podobný vyšívacímu řetízkovému stehu. Pak možná někoho napsadlo, že řetízkové stehy fungují i ve vzduchu a přidal další očka, která byla stále propracovanější, až se začala podobat krajce.

Dochované háčkované práce pocházejí ze 16. století. Háčkování se užívalo k lemování kostelních pokrývek, kněžských rouch a jiných církevních předmětů jako alternativa dražší paličkované a síťované krajky. Proto se mu někdy říkalo 'klášterní krajka'.

Pak se háčkování uplatňovalo především v měšťanském prostředí při zdobení ženského prádla, při výzdobě polic, skříní s prádlem či příborníků, což byla pýcha dřívejších hospodyň. Písemné doklady jsou známé teprve z počátku 19. století z Anglie. Přibližně od poloviny 19. století došlo ke značnému rozšíření ručního háčkování, z této doby známe např. irskou krajku. Tato technika vzkvétala především ve 40. letech, kdy se stala velice oblíbenou a výrobky se prodávaly za vysoké ceny, takže vesnicím postiženým hladomorem přinášely tolik potřebný příjem. Velká část nádherných prací, které vytvořily, byla v roce 1851 k vidění na Světové výstavě, což mohlo hrát svou roli při zvyšování obliby háčkování jinde ve světě.

S nárůstem populace rostl trh pro háčkované výrobky a s ním i poptávky po vzorech. V Anglii se háčkování vyučovalo ve školách. Na konci 19. století byly vydány četné knihy, např. Weldonovo Praktické háčkování a Godeyova Dámská kniha.

K dalšímu rozkvětu tohoto umění došlo ve 20. letech 20. století, kdy vyšly tiskem vzory na volné blůzy a kabátky, a pak znovu v 60. letech, kdy se tato móda navrátila. Za zmínku stojí volně háčkované minišaty ve stylu módní návrhářky Mary Quantové.

Ruční háčkování se provozuje dodnes jako drobné řemeslo s početnými regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech. Je podporováno jak výrobci přízí, tak světoznámými módními návrháři. Věřím, že i tento blog přispěje k rozšíření zájmu o toto prosté, ale krásné umění.



Více si můžete přečíst na v práci M. Syrovátkové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WaclawD WaclawD | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 18:53 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.